Názvosloví organických sloučenin

Pravidla

Slovo úvodem

Náš svět je tvořen velkým množstvím sloučenin, které se od sebe liší svojí strukturou – tedy tím, jaké atomy je tvoří a jakým způsobem jsou propojeny. Navíc každý den je připraveno několik dalších, dosud nepoznaných molekul u nichž jsme dnešními metodami schopni určit jejich strukturu. Pro její zaznamenání do dvojrozměrného prostoru – např. na papír – byly vymyšleny způsoby zápisu. Těmto zápisům říkáme vzorce. Druhů vzorců je více a každý z nich má svou informační hodnotu. O některých z nich by se rád zmínil v tabulce 1.

sumární (součtový) vzorec udává pouze atomy, kterými je molekula tvořena plus jejich množství. Molekula z příkladu je tvořena šesti atomy uhlíku, jedenácti atomy vodíku a jediným atomem chloru. Ze vzorce ale nepoznáme, jak ve skutečnosti vypadá, jelikož jeden sumární vzorec může odpovídat více různým molekulám.	C₆H₁₁Cl
konstituční (strukturní) vzorec podle tohoto vzorce již odpozorujeme, které atomy jsou jakým způsobem spojeny. Příklad takového vzorce vidíme na obrázku v tomto řádku.
racionální vzorec jedná se vlastně o zjednodušení konstitučního vzorce, které využívá základních znalostí z chemie (o těch elementárních organických si více povíme v další kapitole). Ukázka ilustruje, jak „to co je všem jasné“ lze sloučit do jedné skupiny znaků.
schématický vzorec bere za základ vzorec racionální, který ještě více zjednoduší tím, že v každém „zlomu“ si domyslíme atom uhlíku a zbylé atomy vodíku. Mimoto více zachovává prostorové uspořádání molekuly.

V těchto textech se budeme ponejvíce setkávat se vzorci schematickými.

Určitým problémem těchto zápisů je, že se nejedná o čistý text, ale spíše o informaci v jádru grafickou. Pro komunikaci vedenou čistě textově (nebo i pouze ústní) je potřeba tuto informaci nějakým způsobem převést na řetězec znaků. Abychom se ale nedorozumívali stylem „atom uhlíku, na který se váží tři atomy vodíku a jeden atom uhlíku, na který se dále váže jeden atom vodíku a dva atomy uhlíku; na první z nich se váží tři atomy vodíku a na druhý trojnou vazbou další atom uhlíku, k němuž je připojen jeden atom vodíku“. Vidíme, že takovýto, byť v dobré víře sestavovaný, popis sloučeniny je zdlouhavý, komplikovaný a nesrozumitelný.

Za dávných dob, kdy ještě „chemikové“ nevěděli nic o struktuře látek, pojmenovávali sloučeniny triviálními názvy. Tato pojmenování byla vytvářena podle vzhledu, zápachu, chuti, výskytu v přírodě a podobně. Mnoho z nich je natolik zažitých, že je používáme dodnes.

Dnes, kdy už rozlišujeme stavbu molekul a nové látky vznikají jako na běžícím pásu, jsou více preferované takové názvy, které vystihují strukturu, jež je podle nich snáze představitelná. Takovýmto pojmenováním říkáme názvy systematické – jsou tvořeny podle vymyšleného jazyka, který disponuje určitým množstvím slovních základů, předpon, přípon, lokantů a dalších symbolů, které podle pravidel tohoto jazyka různě sestavujeme, abychom z nich vytvořili pojmenování nejen pro všechny již existující molekuly, ale i pro nově získané (již v okamžiku vzniku) a rovněž velké množství sloučenin, které z různých důvodů nikdy existovat nebudou (a takových je tento spis plný). Přestože je tento způsob velmi robustní, existují také molekuly, pro něž neexistují plně systematické názvy – např. voda, methan, benzen.

Úpravou názvu provedenou, aby byla dobře použitelná při ústním podání, či v souvislém textu, kde neklademe důraz na názvoslovné souvislosti, vznikají názvy opisné. Drobná ukázka: amid kyseliny octové, anhydrid kyseliny šťavelové, kyselina benzoová.

Kombinací obojího, výše popsaného, můžeme systematicky dodávat přípony k části názvu daného vlastnostmi látky nebo efektivně pojmenovávat různé drobné obměny látek s triviálními názvy. Produkty tohoto způsobu pojmenování jsou názvy semisystematické, česky polosystematické. Například pikrová kyselina, aceton, styren respektive trichlormravenčí kyselina, propan-2-ol a 2,4,6-trinitrotoluen.

Speciální kategorií jsou názvy technické (komerční), používané zejména v technické praxi. Jde kupříkladu o líh, tritol, DDT a další.

Pravidel, jak pro danou sloučeninu vytvořit smysluplný systematický název (říkáme jim názvoslovné principy) existuje celá řada. To je způsobeno především ohromnou různorodostí organických sloučenin. Všechny zastřešuje nejvyšší mezinárodní autorita v chemickém názvosloví, jíž je IUPAC (International Union of Pure and Applied Chemistry = Mezinárodní unie pro čisou a aplikovanou chemii), která vydala [1] a [2]. Kdybychom přesto chtěli používat výhradně jeden princip, stávalo by se nám, že vytváříme názvy příliš komplikované, obtížně představitelné, či dokonce, že ani nejsme schopni žádný název vytvořit. Více do hloubky se na tomto místě názvoslovným principům věnovat nebudeme, kdo má však zájem se o nich něco dozvědět, vřele doporučuji přečíst si jim věnovanou kapitolu v [3] (viz seznam literatury).